Světlo a tma, staré a nové. Dům plný kontrastů


Sto dvacet let stará stavba dokazuje, jak významnou roli může sehrát při soudobé rekonstrukci letitého domu kontrast. Architekti se zde museli vypořádat s nedostatkem světla i omezenou dispozicí.

Architektonický ateliér Dubbeldam Architecture + Design se rozhodl využít kontrastu při obnově domu v historické čtvrti Toronta mimo jiné i jako prostředek k zesílení účinku světla v interiéru. Současně vedle sebe autoři návrhu postavili určité protikladné prvky – světlo a tmu, staré a nové.

Světlo bylo středobodem veškerého úsilí od samého počátku. Dům byl totiž úzký a velmi tmavý. Majitelé, kteří se přestěhovali do Kanady z jižního podnebí, doufali, že se jim podaří vpustit do něj dostatek světla. Stávající objekt sice disponoval jižně orientovanou fasádou, ale byl široký pouze 11 stop. Tradiční viktoriánské uspořádání neposkytovalo přímý výhled do okolí a přístup ke světlu. 

Kontrast světla a černých prvků

Hlavním úkolem designérů bylo proto vpuštění přirozeného světla do prostoru, a to jak fyzickými, tak vjemovými prostředky. Fyzicky byl dlouhý, úzký dům reorganizován v půdorysu i v rovině řezu zavedením nových pohledových linií do rozšířených otvorů v zadní části domu a aktualizací dispozice pro rozrůstající se rodinu.

Kontrast je vnímán jako prostředek k „rozjasnění“ vnitřních prostor bez přímého přístupu přirozeného světla. Kontrastní prvky jsou umístěny ve vzájemné blízkosti, aby vizuálně zostřily přirozené světlo, rozlévající se do útrob domu velkými otvory v horních partiích stavby.

Vestavěné vzdušné schodiště, umístěné svisle podél zdi probíhající ze suterénu do třetího patra, které díky vsazeným volným schodnicím jako by levitovalo v prostoru, usměrňuje tok světelných čar a stínů do geometrických obrazců.

Otevřené schodnice s navazujícími okny v horní úrovni domu umožňují maximální prostup světla do vnitřních prostor domu. Na každém podlaží je schodiště vymezeno určujícím černým prvkem. Ať už jsou to vysoké černé knihovny s barevnými sběratelskými předměty majitele v přízemí, nebo tabule pro dětské hry ve druhém patře.

Tyto odvážné tmavé kousky v kombinaci s masivními podlahami z ořechového dřeva a ostře bílými stěnami a stropy vytvářejí kontrast, který zostřuje linie v interiéru a vnáší do něj řád.

Monochromatická paleta barev a materiálů

Monochromatická paleta zdůrazňuje architektonickou formu domu, požadovaný kontrast přináší v tomto případě rodinná sbírka barevných předmětů, nábytku, umění, knih a hraček. Vhodným prvkem je zde také původní okno z barevného skla, a nakonec i sama příroda, měnící se v čase a ročních obdobích.

Po vstupu do vestibulu jsou návštěvníci přivítáni texturovanou černou zdí, která končí těsně pod stropem a otevírá pohled na schodiště. Dlouhá, úzká kuchyně, široká pouze tři metry, je vymezena ostrůvkem „tapas baru“, vestavěnou skříní od podlahy ke stropu a dlouhým bílým pultem, kontrastujícím se stěnou v odstínu dřevěného uhlí. Plovoucí schodiště je doplněno madlem vymodelovaným v boční stěně.

Při sestupu po schodišti ve druhém patře lze prostřednictvím otevřených stoupaček zahlédnout zádveří, původní viktoriánská okna, ložnici ve druhém patře a obytný prostor v přízemí. Bílé stěny hlavního apartmá, které se nachází v nejvyšším patře domu, odrážejí sluneční světlo a v interiéru vytváří iluzi sluneční lázně.

Zelená střecha integrovaná do střešního pláště přispívá k příjemnému klimatu v horních patrech, absorbuje dešťovou vodu a brání jejímu odtékání z pozemku.

Spojení interiéru a exteriéru v kombinaci s precizně koncipovanými detaily a omezenou paletou materiálů poskytuje nadčasovou kvalitu celého projektu. Odvážné tmavé obklady stěn v koupelně v kombinaci s bílou omítkou a bílými podlahovými dlaždicemi dodávají prostoru na dynamičnosti.